Houby

Houby jsou bohatou a pestrou skupinou organismů, které se rozvíjejí hlavně ve vlhkém prostředí. Rostou rychle.

Nejsou schopné fotosyntézy.  Mají vlastní říši.

Znaky společné s rostlinami: nepohyblivost, výroba vitamínů, stavební látka chitin …

Znaky společné s živočichy : neschopnost fotosyntézy, zásobní látka glykogen …

Některé houby jsou mikroskopické (kvasinky), jiné jsou viditelné a tvoří plodnice (muchomůrka).

Podle výživy dělíme houby na rozkladače, parazity a symbionty.

Příklad rozkladače - kvasinky.

Příklad parazita – dřevomorka domácí.

Příklad symbionta – hřib dubový. Žije v symbióze s dubem.

Houby se rozmnožují pomocí výtrusů.

Výtrus vyklíčí v houbové vlákno.

Spletením více houbových vláken vznikne podhoubí a za příhodných podmínek (teplo, vlhko) naroste plodnice.

HOUBY VŘECKATÉ

Vřecko je kyjovitá výtrusnice, která obsahuje 8 pohlavních výtrusů.

Vřecka se nacházejí na konci houbových vláken nebo v plodnicích.

Konidie jsou nepohlavní výtrusy.

Kvasinky jsou jednobuněčné houby. Pučením však mohou vytvářet řetízky buněk. Hospodářsky významné: kvasinka pivní, kvasinka vinná. Způsobují alkoholové kvašení cukrů. Některé kvasinky způsobují kožní onemocnění.

Štětičkovec (Penicilium) se užíval k výrobě antibiotik.

Jedlé vřeckovýtrusé houby – smrže a lanýže.

Lanýže rostou pod zemí. K jejich sběru se užívají cvičení vepři.

Hlízenka ovocná způsobuje rychlé zahnívání ovoce ve formě soustředných kružnic.

Plíseň šedá napadá kořenovou zeleninu, jahody, plody révy vinné ... Plíseň šedá může být prospěšná pro výrobu speciálních vín (botrytická vína).

Paličkovice nachová napadá obilky obilnin, ze kterých pak vyrůstá prudce jedovatý námel. V minulosti otravy, dnes se užívá v lékařství.

Vřeckovýtrusé houby jsou nejpočetnější skupinou hub.

Nejčastější houbové choroby ve vinicích: plíseň révová (peronospora, houby vaječné) a padlí révové (oidium, houby vřeckaté).

HOUBY STOPKOVÝTRUSÉ

Bazidie je výtrusnice u stopkovýtrusých hub.

Bazidie obsahuje 4 výtrusy na stopkách.

Bazidie se nacházejí v plodnicích na povrchu rourek u hřibovitých hub nebo na povrchu lupenů u lupenatých hub.

Bazidie vznikají, když se spolu setkají podhoubí (mycelium) +   a -.

Jedlé hřibovité houby: hřib smrkový, hřib dubový, kozák březový, křemenáč osikový …

Nejedlá hřibovitá houba: hřib satan …

Uzavřené plodnice mají pýchavky a hvězdovky .

Jedlé lupenaté houby: bedla vysoká, žampión polní, muchomůrka růžovka, holubinka nazelenalá, václavka obecná, liška obecná, špička obecná, hlíva ústřičná ...

Jedovaté lupenaté houby : muchomůrka zelená, muchomůrka tygrovaná, závojenka olovová (naše nejjedovatější houba)…

VÝZNAM  HUB

Houby jsou bohaté na některé vitamíny, minerální látky a vlákninu, zvláště pomaleji rostoucí houby.

Průmyslově se pěstují žampión polní a hlíva ústřičná.

Dřevokazné houby rozkládají dřevní hmotu.

Dřevokazné houby: troudnatec kopytovitý, choroš šupinatý, václavka obecná, dřevomorka domácí …

Jedy obsažené v houbách (mykotoxiny) napadají nejprve játra a poté postupně dochází k celkové otravě organismu.

Při otravě houbami je dobré pokusit se vyzvracet a urychleně vyhledat lékařskou pomoc.

Je dobré vzít s sebou vzorek požitých hub.

Lysohlávky jsou halucinogenní a mohou způsobit smrt – nikdy to neodhadnete !

Můžeme se otrávit i snědením nedostatečně tepelně upravených jedlých hub.

Houby mohou do sebe shromažďovat těžké kovy a radioaktivní látky.

Věda, která studuje houby – mykologie.

Mykorhiza – symbióza mezi houbami a rostlinami.